Rodič mého dítěte je opravdový průšvih. Jak to mám dítěti říci?

Také to u vás vypadá na to, že zůstanete se svým dítětem sami? Partner či partnerka se rozhodli, že je jim ve společné domácnosti s rodinou poněkud těsno a hodlají tomu učinit konec? Pokud jsou v rodině i společné děti, nebude situace jistě jednoduchá. I vás pravděpodobně neminou pocity selhání, zklamání, smutku a obav z budoucnosti. K tomu připočítejte nutnost zvládnout to sám za sebe i za své děti. Ty budou potřebovat vaši lásku a citlivý přístup, s nímž jim situaci vysvětlíte a připravíte je na novou etapu života.

Stále fungujeme jako rodiče

Dá-li se něco v případě dítěte po rozvodu nazvat ideálním, je to situace, kdy se oba rodiče jsou schopni dohodnout na péči o potomka. Ten, který odchází, udělá vše pro to, aby s dítětem byl v kontaktu a nezavdal příčinu pochybovat o svých citech k němu. Ten, který zůstává s dítětem sám, naopak zvládne své eomce natolik, že z dítěte neučiní ani důvěrníka, ani hromosvod, a ani spojence a zbraň proti druhému z rodičů.

U nás to tak ale není

Bohužel často jeden z rodičů zmizí opravdu jako „pára nad hrncem“ a o dítě přestává jevit zájem. Často je také příčinou rozchodu objektivní a velký problém v osobnosti jednoho rodiče, ať už se jedná třeba o jeho alkoholismus či kriminální jednání. K oběma případům se často také přidává neplacení výživného. Jak o tom hovořit s dítětem? Je těžké ovládnout se, každopádně se to však vyplatí. Rozhodně neříkejte dítěti, že ho rodič nemá rád. Logicky se sice nabízí vysvětlení, že milující rodič se o své dítě stará, navštěvuje ho a platí výživné, dítěti však takovým sdělení zasadíte velkou ránu.

A co tedy mám dělat?

Sdělením: „Táta má radši chlast, než tebe“, si možná ulevíte, dítě ale bude trpět. A to nejen teď,  možná i po celý život. Nikdo po vás ale nemůže chtít, abyste zatajovali pravou příčinu rozchodu, byl-li jí kupříkladu alkoholismus či kriminální jednání. Nejlepší volbou je po vzoru adoptivních rodičů, kteří také musejí říci svým dětem, proč nejsou se svými biologickými rodiči v kontaktu, vysvětlit dítěti, že mnohdy prostě existují okolnosti, které někomu zabrání žít stejně jako druzí. Otec závislý na drogách či matka alkoholička se o své dítě starat nemohou, i kdyby možná někdy chtěli. Pro dítě je takové sdělení mnohem citlivější, než aby muselo pochybovat, zda si nezaslouží přízeň svého rodiče. Navíc představa, že jsou potomky „špatného člověka“ a nesou jeho geny, rozhodně není prospěšná pro psychický vývoj dětí.

Otevřená budoucnost

Dítěti svým taktním přístupem nevytváříte blok proti druhému rodiči a dáváte mu citlivým vedením prostor žít bez zátěže pochybností, zda je hodno lásky. Budoucnost je pak otevřená jak ve smyslu možnosti vytvořit si svůj vlastní náhled na problematického rodiče, tak i vůči eventuálnímu navázání vztahu s tím v případě, že se mu kupříkladu povede vyléčit se ze závislosti.

Sdílet článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *