Možná jste zažili podobný pocit. Prohlížíte rodinné fotky, z nichž se na vás dívá roztomilý chlapeček nebo sladká holčička. Váš chlapeček a vaše holčička. Jenže o pár let dříve. Dříve, než přišla puberta.
Některé matky doslova stírají slzu při vzpomínce na to, jak s nimi chtěl jejich synek stále chodit za ručičku a kolik od něj dostaly pusinek, když ho vyzvedly ve školce „po o“. Nejinak je tomu v případě malé slečny. Jak jí slušely ty růžové šatičky s krajkami a jak ráda si od vás nechala česat a zaplétat vlásky…

A teď?!

Následuje ostrý střih. Návrat zpátky na zem. Přichází náš huberťák, v lepším případě zahučí cosi na způsob pozdravu, zběžně nahlédne do lednice a odplíží se do svého pokoje. Vztah k rodičům evidentně nahradil cit k počítači a podivné muzice, synkův oděv se nám nezdá dost čistý a ani v nejmenším slušný… Rodiče dcer to v tomto období občas nemají o nic lepší. Kdy vlastně naše roztomilé stvoření odhodilo krajkové šatičky a nahradilo je těmi divnými věcmi, v nichž se nestydí chodit po ulici? Kdy se culíčky proměnily ve výstřední barevný účes? A proč nám nechtějí s ničím, ale vážně s ničím doma pomáhat s odůvodněním: „nikdo ze třídy nemusí doma uklízet“, případně „jsem jediná, kdo musí být doma už v osm!“.

Dá se to vůbec vydržet?

Vítejte ve společné domácnosti s pubertou. Dítě začíná hledat sebe samo, s čímž souvisí i razantní změna chování, mnohdy i koníčků a přátel. Obzvlášť nápadné občas bývá oblečení, líčení, účes a celková vizáž puberťáka. Dobrou zprávou je, že tento styl málokdy přetrvá delší dobu. Bývá, pravda, nahrazen pružně, a mnohdy něčím ještě méně pochopitelným, ale pokud vydržíte, dočkáte se zcela jistě návratu dítěte do společensky přijatelné podoby. Dokonce i nechuť k domácím pracím a rodinným aktivitám souvisí s odpoutáváním se od rodičů, které je zcela přirozené a pro další vývoj potomka nezbytné. Dítě si dává velký pozor na to, abychom ho „nebuzerovali“ a nebrali mu jeho vlastní prostor. V tomto bodě se ovšem často ani velmi tolerantní rodiče se svým dítětem neshodnou.

Jak na ně?

I v pubertě platí, že pevné hranice musejí být. Ač se jim puberťák vehementně brání, jelikož má dojem, že je již zcela dospělý, nepolevujte. Stanovení rozumných hranic a trvání na jejich dodržování je naopak pro puberťáka v jeho rozkolísaném životním období jednou z mála jistot, která rozhodně není zbytečná. I dospívající potomek touží po vaší pochvale, uznání a přátelství, i když by to nikdy dobrovolně nepřiznal.

A když už na to nestačím?

Někdy však dojde k situaci, že přes veškerou rodičovskou snahu potomek dohody nedodržuje, povinnosti neplní a neplatí na něj opravdu nic. Máte-li podezření, že jeho chování začíná být silně nestandardní, přidají-li se problémy ve škole a není již ve vašich silách to ovlivnit, neváhejte kontaktovat odborníky.