Může to přijít v každém věku. Ne, nemáme na mysli, že vašeho partnera posedne „druhá míza“, či se vy začnete potýkat s kily navíc. Hovoříme teď o našich největších zlatíčkách – dětech. Náš drahoušek začíná pomalu, ale jistě zlobit ve velkém. Stěžuje si babička a ani učitelka v mateřské školce či škole se netváří po dni stráveném s naším dítětem úplně nadšeně. Pokud vám to není lhostejné, kladete si otázku – co s tím?

Nestalo se něco?

Musíme samozřejmě rozlišovat mezi dítětem, která má zdravotní problémy, ať už dlouhodobé nebo akutní, a dítětem zcela zdravým. Svoje specifika má i přístup k dítěti s diagnostikovaným ADHD nebo jiným problémem. Důležité je vycházet i z věku dítěte a jeho fyziologických projevů. Pokud se nic z toho vašeho dítěte netýká, zkuste se zamyslet, zda v jeho okolí neprobíhá něco, co by jej mohlo ovlivňovat. Možná máte dojem, že se vám daří tajit problémy v komunikaci s partnerem, dítě je však může velmi citlivě vnímat. Všem okolo je jasné, že svoji tchýni „moc nemusíte“? Buďte si jista, že to tuší i váš potomek a může se cítit špatně, protože má babičku upřímně rád. Stejně tak vaše permanentní naštvanost a špatná nálada z práce může zanechat následky na vašem chování k dítěti.

První krok

Pokud na něco takového přijdete, snažte se o tom s dítětem promluvit, případně problém odstranit zcela. Poté začněte pracovat na změně problémového chování. U dětí všeobecně platí, že milují odměny a pochvaly, ale i pozornost dospělých. Zaměřte se proto na posilování a upevňování správného chování.

Proč nám to dělá?

Uvědomte si, že některé děti zlobí právě proto, aby se na ně zaměřila pozornost okolí! Všimněte si, že některé děti dokonce po očku pozorují, co udělá dospělý na jejich nevhodné chování. I pouhé zamračení či povzdech splní svůj účel – dítě dosáhlo pozornosti, byť jde o pozornost negativní.

Jak na něj?

Úspěšnou metodou bývá naprostá ignorance vůči tomuto zlobení. Musí však jít ruku v ruce s posilováním správného chování, které neváháme odměnit pochvalou a uznáním. Mějte na paměti, že pochvala musí být upřímná a nemusí jít jen o slova. Dítě můžete k sobě přitisknout, dát mu pusu, ukázat mu rukou, že je „jednička“ a podobně. Zkrátka odměníte dítě za pěkné chování, čímž v něm posilujete vazbu: pozitivní chování – pochvala. Dítě začíná nenásilně chápat, že za špatné chování nepřichází od rodičů vůbec žádná reakce ani pozornost, zatímco pokud ovládne samo sebe, přichází uznání a dostatek pozornosti.

Domluvte se na podobném postupu i s ostatními členy rodiny a pedagogy. Pokud byste i přesto neviděli žádný výsledek, obraťte se na dětského psychologa.